2022 – zahájení stáčení v nové stáčírně

2022 – zahájení stáčení v nové stáčírně

Staleté jubileum pramene Ferdinand IV. Po doplnění výrobních technologií a nezbytných přípravách bylo zahájeno stáčení přírodního léčivého zdroje “Ferdinandův pramen IV.” pod názvem “Mariánskolázeňský FERDINANDŮV PRAMEN”. V první fázi se jedná o stáčení do lahví 500 ml a 1500 ml PET.

2017 – rekonstrukce stáčírny u kolonády

2017 – rekonstrukce stáčírny u kolonády

Cílem projektu byla rekonstrukce brownfieldu v Mariánských Lázních za účelem obnovení provozu tradiční stáčírny lázeňských pramenů. Projekt byl rozdělen na rekonstrukci secesní budovy (objektu bývalé solivárny s následným využitím jako administrativního zázemí), a na rekonstrukci bývalé výrobní haly dostavěné k budově solivárny v 50. letech 20. století. Projekt je významný nejen pro rozvoj výroby společnosti BHMW, ale také pro město Mariánské Lázně, jelikož zchátralý objekt znehodnocoval celou lokalitu. Rekonstrukce byla oceněna Cenou za nejlepší podnikatelský projekt roku 2019 podpoření z fondů OP PIK.

1922 – zachycení pramene Ferdinand IV

1922 – zachycení pramene Ferdinand IV

V letech 1922–1926 byly doktorem Benno Winterem provedeny nové vrty. Byly zachyceny další prameny: Ferdinand VII a VIII. Pramen Ferdinand VI, který se liší od ostatních velmi nízkou koncentrací pevných součástí a hlavně železa (jen 2 mg na litr, kdežto ostatní kolem 12 mg), dává ideální stolní minerální vodu vzhledem k velkému obsahu absorbovaného CO2. Všechny prameny (mimo Ferdinandova I a VI) se využívají k přípravě uhličitých koupelí.

1913 – zaoceánský parník “Marienbad”

1913 – zaoceánský parník “Marienbad”

Loď Marienbad (česky Mariánské Lázně) byla zaoceánský parník pojmenovaný podle lázeňského města Mariánské Lázně. Byla 137,9 m dlouhá, 17,1 m široká a výtlak měla 8448 BRT. Provozovala ji společnost Österreichische Lloyd. Interiéry parníku byly vyzdobeny výjevy z Mariánských Lázní a na vlajce se nacházel znak města.

1904 – nové zařízení na čerpání Ferdinandova pramene

Opat Helmer nechává přidat k Ferdinandovo prameni nové čerpací zařízení značně zvyšující výtěžek ze zdroje.

1903 – Hygienický a balneologický institut

Jako první a jediný v Rakousko-Uherské monarchii byl v Mariánských Lázních zřízen v roce 1903 Městský hygienický a balneologický institut. Ředitelem se stává doktor Karl Zörkendörfer.

1898 – železnice na Karlovy Vary

Propojení Mariánských Lázní a Karlových Varů značně zvýšilo turistický ruch v obou směrech. Počet návštěvníků překročil v roce 1898 20 000 v sezóně. Od roku 1907 pak nikdy neklesala pod 30 000 návštěvníků.

1890 – dokončena stavba městské solivárny

1890 – dokončena stavba městské solivárny

Výroba glauberovy soli byla v roce 1891 přemístěna z postranní části kolonády Ferdinandova pramene do nově vystavěné městské solivárny. Jejím ředitelem se stává chemik Ludwif Redtenbacher.

1872 – železnice a 10 000 lázeňských hostů

1872 – železnice a 10 000 lázeňských hostů

Otevření malebné železniční dráhy Plzeň-Cheb přez Mariánské Lázně přineslo prudký nárust návštěvníků. Jejich počet brzy překročil 10 000. Železnice zpřístupnila lázně středním vrstvám a přinesla mohutné rozšíření obchodu. K napojení malebné železnice do Karlových Varů přez divoká údolí Slavkovského lesa došlo později, v roce 1898.

1871 – výroba glauberovy soli na kolonádě Ferdinandova pramene

Odpařování Ferdinandova pramene k získávání Glauberovy soli bylo přemístěno do postranní části kolonády Ferdinandova pramene. K budově přibyl vysoký cihlový komín. Bylo zahájeno čerpání Ferdinandova pramene do lázeňských domů.

1869 – úspěšné vyvedení pramene na kolonádu

1869 – úspěšné vyvedení pramene na kolonádu

V letech 1850–1860 se konaly pokusy dovést vodu tohoto pramene na kolonádu i do pavilonu Karolinina pramene, ovšem výškový rozdíl 43 metrů byl veliký. To se povedlo až v roce 1869 na základě vlivu opata Maxe Libsche, zvoleného v roce 1867.

1866 – ochranná zóna Ferdinandova pramene

Válečný rok 1866 přinesl slavnostní vyhlášení Mariánských Lázní městem s vlastním znakem. Městu bylo přikázáno, aby se ujalo péče o vojsko. V prosinci téhož roku vyhlásilo místodržitelství ochrannou zónu kolem lázeňských pramenů. Kolonáda Ferdinandova pramene byla převedena pod správu obce Úšovice.

1860 – zahájení těžby solí z Ferdinandova pramene

V jedné z budov Starých Lázní byla zahájena výroba zřídelní soli z Ferdinandova pramene. Jednalo se složením především o sůl Glauberovu.

1830 – Bílinští balneologové v Mariánských Lázních

1830 – Bílinští balneologové v Mariánských Lázních

Kvůli mimořádnému zájmu veřejnosti o léčivé prameny a rychlé výstavbě v Mariánských Lázních požádala Pražská vláda bílinského balneologa Reusse a Steinmanna o podrobné fyzikální, chemické a medicínské rozbory pramenů.

1826 – stavba kolonády Ferdinandův pramen

1826 – stavba kolonády Ferdinandův pramen

Nad pramenem dal opat Reitenberger roku 1826 zbudovat klasicistní kolonádu místo staré dřevěné boudy. Tato kolonáda je podnes krásnou architektonickou památkou jemně zapadající do prostředí lázeňských parků.

1821 – prof. J. J. Steinmann zkoumá Ferdinandův pramen

Profesor Josef Jan Steinmann zveřejňuje výsledek svého zkoumání v knize “Fysikálně chemické prozkoumání Ferdinandova Pramene v Mariánských Lázních” s dodatkem o jeho léčivých schopnostech od J. V. Krombholze.

1818 – vyhlášení otevřených lázní

1818 – vyhlášení otevřených lázní

Hrabě Filip František Kolovrat, místodržitel království Bohemia, rozhoduje 6. listopadu 1818 o vyhlášení Mariánských Lázní otevřenými lázněmi. V tomto roce je též postavena sloupová hala nad Křížovým pramenem.

1817 – kníže Lobkowicz doporučuje zahradníka V. Skalníka

1817 – kníže Lobkowicz doporučuje zahradníka V. Skalníka

V roce 1817 se v Mariánských Lázních léčil kníže Anton Isidor Lobkowicz. Ten doporučil pro další rozvoj lázní a parků odborného zahradníka Václava Skalníka, mezi jehož první práce patřila úprava lázeňského parku na Lobkowiczské Bílinské kyselce. Skalník poté vdechl Mariánským Lázním jeho neopakovatelnou atmosféru, důležitou pro celé léčebné působení místa. Jeho práci oceňoval a popularizoval i J.

1788 – Název “Mariánské Lázně”

V popisech království Bohemia Od Jaroslava Schallera se poprvé objevuje názem MARIENBAD (Mariánské Lázně). Pojmenování lázní je odvozeno od třetího zdejšího pramene, takzvaného “Mariánského”. Ten získal toto pojmenování podle obrázku Panny Marie, připevněného na strom před zřídlem. Název “Marienbad” původně neslo malé srubové stavení se čtyřmi koupelnami. Oficiálním názvem osady se toto jméno stává později, v roce 1808.

1679 – Acidulae Auschowitzens

Český kronikář Bohuslav Balbín ve svém spise “Miscellanea historice regni Bohemica vydává zprávu o Úšovických kyselkách.

1609 – první lékařský předpis

Tepelský opat Andreas Ebersbach se snaží o léčebné využití pramenů. Povolává městského dyzikjuse Horního Slavkova, doktora Michaela Raudenia. Raudenius kyselky zkoumal a v roce 1609 předepsal první lázeňskou léčbu. Pacientem byl Jáchym Libštejnský, svobodný pán z Kolovrat.

1528 – Král Ferdinand I. nechává zkoumat pramen

1528 – Král Ferdinand I. nechává zkoumat pramen

Dnem 28. dubna 1528 je datován dopis krále Ferdinanda I. tepelskému opatu Antonovi, doporučující zaslat vzorky nalezeného pramene do Prahy. Záměrem bylo prokázat, zda by pramen nemohl být zdrojem kuchyňské soli (NaCl), která byla v království Bohemia nedostatkovým zbožím.

Objevení pramene

Stejně jako ostatní kolonády v Mariánských Lázních i tato vznikla na popud opata kláštera v Teplé v roce 1827.