Ferdinand VI
Ke stáčení do lahví se tradičně používá pramen Ferdinand VI. Tento vrt tvoří s pramenem IV nerozlučnou dvojici, jak je patrné z těchto ilustrací z knihy hydrogeologa a autora jímacích prací Benno Wintera.
To vysvětluje mnohé nejasnosti ohledně čísla vrtu, neboť římské číslice IV a VI jsou často zaměňovány. Již z této historické analýzy vyplývá, že VI bude chuťově nepatrně lepší než IV.
Chutný a přirozeně perlivý
U pramene Ferdinand VI tvoří mineralizaci především hydrogenuhličitan sodný (latinský název soda bicarbona) a rozpuštěný oxid uhličitý CO2.
Pramen byl vyvrtán v roce 1922 poněkud stranou od hlavní skupiny pramenů z důvodu požadavků na zvýšení kapacity pramenů s nízkým obsahem síranu sodného (glauberova sůl), typického pro hlavní skupinu Ferdinando pramenů.
Pro usnadnění orientace lázeňských hostů byl tento pramen pro svou úplnou odlišnost po určitou dobu označován názvem “Excelsior”.